Vysoké Tatry - Brnčálka

Počasí o víkendu sice mělo být mrazivé, ale slibovalo jasnou oblohu a tak se po klasickém telefonátu s Mičem rozhodujeme pro první letošní výlet k našim východním sousedům, konkrétně na chatu pri zelenom plese, které nikdo neřekne jinak než Brnčálka. Po příjemném pátečním večeru (pivko a dobrá večeře) nastává naopak nepříjemné brzké vstávání a sice o půl 4. Něco málo po 4 vyrážíme v premiérové sestavě (Mič, Míša, já,Tříska a Ajet) směr Vysoké Tatry. Auto necháváme na hlídaném parkovišti ve Starém Smokovci, kde Mič prokázal své komunikativní dovednosti a ukecává cenu z 13 na 8E. Po krátké debatě volíme druhou časově nejkratší variantu, která z mapy vychází na necelé 4 hodinky. Jak už to tak bývá, člověk míní a příroda mění :-) Přesto,  že se už delší dobu řídím v horách pravidlem co vypadá na 4 hodiny je ve skutečnosti na 6, nepochybuju ani na chviličku, že se těsně po poledni budeme vyvalovat u chaty. Trasa vede na Hrebienok a těsně před Zámkovkou se stáčí doprava směr Skalnaté pleso. Nefouká, je absolutní azuro a tak se kocháme výhledy do Velké studené doliny, kde po její levé straně dominuje Slavkovský štít a na opačné straně Stredohrot.  Kousek od Zámkovské se cesta mění, krásně prošlapanou stezku nahrazují spíš stopy po skialpech a nepra-videlně propadlými šlápotami. Otevírá se pohled do nížiny, které dominují přilehlé obce v čele s Tatranskou Lomnicí. Cestu si nechtěně zkracujeme a tak místo stezky šlapeme kousek po místní sjezdovce, která je plná lidí. Na Skalnatém dáváme čtvrt hodiny pauzu a pak nastává nepříjemná realita. Dál je cesta po modré totálně bez náznaku lidské stopy, ale po poctivém nastoupání se nikomu nechtějí ztrácet výškové metry a tak se rozhodujeme pro druhou variantu, traverzovat svah od observatoře až po sedlo pod Malou Svišťovkou. Podmínky byly ideální, sníh byl pěkně ufoukaný usazený, dlouho nesněžilo, ale ani tak nebylo nijak příjemné pohybovat se v takovém terénu. Kdyby byla lavinovka o stupeň větší, tak by to byl hazard, bílá smrt tudy musí hučet každou chvíli. Tříska se svými teleskopkami se ujal role prošlapávajícího a tak to pokračovalo až do již zmiňovaného sedla. Tady už toho měli všichni dost, ale vědomí, že za necelou hodinku budeme zase na přošlápnuté pěšině nám všem nahnalo novou energii do žil. Kolem půl 6 dorážíme na chatu řádně zbědovaní, na první výlet v tomto roce toho bylo až až. Ubytovat se a hurá na pivko. Kolem desáté zaleháme v příjemném podkroví (až na Třísku a Miče, kteří se dali do hovoru s nějakými Pepíky a podívali se společně na dno láhve). Ráno rychlá snídaně a krátký výšlap nad chatu odkud skialpinisti vyráží do Baranieho sedla. Je odsud nádherný výhled na chaloupku a nasvícené Belianky. Na zpáteční cestě se otáčíme za místní dominantou v podobě Jestrabí veže, protože doufáme a zároveň si přejeme, aby se v létě podařil výstup právě na tuto krásnou tatranskou jehlu. Kupujeme odznáček na památku a vydáváme se do Tatranských Matliarů, Tatranské Lomnice a vláčkem za symbolické éčko zpět k autu. Nádherný výlet s pohodovými lidmi a pohádkovým počasím.

by Štěpy :)