Zimní výstup na Velký Rozsutec (1610 m)

Zimní výstup na Velký Rozsutec (1610 m)

Zdravím všechny příznivce lezení a hor :) Mám pro Vás jednu malou reportáž o našem dovádění v zimě J Po domluvě s našim horským vůdcem (Matysem) a dalšími členy (Štěpy, Ajeťák, a Já) jsme uskutečnili zimní výstup najeden z nejhezčích vrcholů celého Slovenska a jeden z nejoblíbenějších v Malé Fatře - Velký Rozsutec. Vyrazili jsme 5. 2. brzy ráno, kolem 6 hodiny červeným ferrari combi :) Role řidiče se zdatně jako vždy ujal Matys a za zvuku dieslového motoru a ******* Bio – plynu jsme uháněli k našim braťiam slovákům. Cesta uběhla v poklidu jen sem tam něco někomu ulítlo, ale vše vyřešilo větrání J. Asi za hodinu jsme stáli na P ve Štefánové a chystali se na výstup na vrchol. Počasí nám celkem přálo, svítilo slunko, teplota kolem nuly. Jen celkem silně foukalo tak jsme měli obavy, aby vítr nepřinesl nějakou tu oblačnost. Lavinovka byla na stupni 2 tak to by se ještě dalo nějak překousnout. Vyrazili jsme cestou přes Diery, kde nás čekal zamrzlý malý vodopádek. Na něm jsme se vyblbli s cepínama a mačkama a pokračovali dále v naší cestě na vrchol. V sedle (Medzirozsutie) jsme pořídili něco málo fotek, pokochali se Malým Rozsutcem (jeho jižní strana vypadala jako by tam právě bylo jaro J), dali malou sváču a čajík a vyrazili na očekávané stoupání k vrcholu. Po vystoupáním strmým  lesem na malý hřebínek, nás čekal krásný výhled na okolí jen s jednou vadou a to opravdu silným nárazovým větrem. Před námi se, ale tyčil vrchol, který byl krásně zasněžený celkem jsme si přáli už na něm stát. Těsně pod vrcholem, jsme se už brodili po kolena a někde po pás ve sněhu a k tomu do nás bušil velmi silný vítr. Postupovali jsme pomalu za Matysem, který si prodíral cestu za pomocí cepínu. Museli jsme přejít i malé žleby, v kterých šlo vidět, jak se dají celkem krásně uvolnit sněhové plotny. Vše jsme nakonec zvládli a zanedlouho jsme stanuli na vrcholu. Bohužel vítr byl v nárazech tak silný, že bylo lepší se držet při zemi a byl celkem chladný a tak vrcholová svačina se odložila na sedlo Medziholie. Po pár fotkách na vrcholu (tímto bych chtěl poděkovat mistrům slovákům, kteří tam v tu dobu byli taky a měli udělat vrcholové foto naší skupiny. Bohužel se tvářili, že nás fotí, ale fotky prostě nejsou L. Díky hoši) a pokochání se okolím jsme se vydali na sestup na sedlo Medziholie. Sestup, byl až na úseky kde jsme byli vystavěni větru celkem rychlý a tak zanedlouho jsme seděli v přístřešku na Medziholie, pojídali svačinu a kochali se výhledem na vrchol. Po svačině nás čekala asi hodinová procházka lesní cestou směrem k autu. No a u auta následovala převlíkačka, kochačka vrcholem, nastupovačka a odjezd dom. Dojeli jsme unavení, ale v pohodě. Tímto bych chtěl poděkovat lidem, kteří se zúčastnili – Ajeťák, Šťepy(šutarman),Já J, a hlavně Matysovi za bezpečnou dopravu – Tam – na vrchol – A zpět J. Díky hoši.